Ledová sprcha /Hana Nečina Vaníčková/

Mám za sebou další záchvat vzteku mého dvouletého synka. Byl ospalý, už noc byla špatná, něco ho trápí. Potřebujeme dojet tramvají na kroužek se starším. Chca nechca na zástavce vmanévruju Vaška do kočárku a tím odstartuju nehorázný, ale fakt ukrutný, řev. Dítě vřeští, rudé se zmítá. Nastupujeme a starší paní utrousí, že to je fakt strašný a celou cestu mě informuje, že má jít pod ledovou sprchu a že tohle je hysterický záchvat, u ní by to zkusil jednou, že (zesíleně na celoutramvaj) řezat takové děti je málo. V chování jsem klidná. Zvládám to. Mluvím k dětem a paní odcloním. Ano, není mi příjemné, že rušíme, ale dělám maximum. Vystupujeme, vztek postupně zvládneme, dítě vyčerpaně usíná. A já jsem ještě roztřesená, ale čím dál tím si jistější v tom, že tudy prostě vede cesta. Děti potřebují mámu, která to všechno obejme. I se vztekem. A taky toleranci ke zvláštnostem. U sebe i u druhých. Většinou nevíme zhola nic o příběhu těch, co potkáme v tramvaji, na hřišti, u doktora, v obchodě…

  #takovynormalniden  #emoce  #jakjinakseucitnezsdetmi  za Vzteklé… Hanka

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.