Jak vztek mění náš pohled na děti?

Rády bychom se s Vámi podělily o zajímavý výstup z výzkumu o změně hodnocení a vnímání ostatních pod vlivem vlastního vzteku.

Zajímalo by nás, jestli jste někdy přemýšlel/a nebo si všiml/a, jak ve vzteku vnímáte chování svých dětí?

Výzkum z roku 1990 (Mothers´ Judgement in Moments of Anger) se zabýval vlivem hněvu matek na vnímání a hodnoceních vlastních i cizích dětí ve věku sedmi let.

Ukázalo se, že ve srovnání s emocionálně neutrálními matkami, rozlobené matky očekávaly, že se jejich děti budou chovat hůř a hodnotily různé aktuální obtíže dětí jako závažnější.

Při sledování videokazety s nahrávkami cizích dětí očekávaly mámy v emoci vzteku, že interakce budou víc negativní, že domlouvání s dětmi bude náročnější a že bude potřeba větší přísnost.

U nespolupracujících dětí naštvané mámy vytvářely o dětech víc negativních přívlastků a ještě více se rozčilovaly.

Zajímavé také je, že vztek měl výraznější vliv na negativní hodnocení dětského chování, které by se dalo popsat jako nejednoznačné, než když bylo chování dětí jasně odmítavé a záporné.

Autoři výsledky vysvětlují tak, že vztek aktivuje kognici navázanou na vztek, která u rodičů vyvolá negativní hodnocení dětí a tím může i negativně ovlivňovat reakce a chování rodičů.

Co to znamená pro nás?

Informaci, že když jsme ve vzteku, může nám připadat chování našich dětí horší, než kdybychom ve vzteku nebyly*i.

Můžeme mít dojem, že je potřeba být přísnější a celkově můžeme vidět věci víc černě.

Můžeme také negativněji přistupovat k dětem, které se nechovají vyloženě odmítavě.

Co si o tom myslíte?

Máte podobnou zkušenost? 

Možná ano, možná ne… Každopádně v rámci průzkumu svého vzteku můžete zkusit zpozornit, až se příště naštvete na někoho v okolí.

Možná lidé kolem nás, když jsme ve vzteku, nejsou tak hrozní, jak je v ten moment vidíme. 🙂