„Zažívám pozitivní a smysluplné spojení s ostatními lidmi?“
… Hmm a jak často a s kolika lidmi to mám zažívat?… Některé matky potkávám i opakovaně. Počítají se do těch lidí i moje děti? Jako fakt to má být pozitivní a smysluplné?
„Mám možnost dělat, co umím, s pocitem, že jsem v tom dobrá?“
… Jako dělat co? Jako pracovat?!? Vždyť jsem na mateřské… Jako jestli umím být matka? Zažívám pocit, že jsem dobrá v matkování dětí? Co vlastně umím? … Cože jsem to dělala, než jsem měla to velký břicho?
„Můžu si svobodně zvolit, co budu dělat?“
… Vstávám, kdy chci… Jím, co chci… Chodím kam a kdy se mi zachce a jak rychle chci já…. Dívám se na co chci… Poslouchám, co chci… Na hřiště třeba nechodím vůbec… Jdu ven v pátek i v sobotu večer, piju kolik snesu a víc… Tak TO bylo před tím velkým břichem…)
Takže bilance:
– mít vztahy – trocha uspokojení,
– kompetence – malé uspokojení,
– rozhodování sama o sobě – mizivé uspokojení.
A NĚKDO SE MI JEŠTĚ DIVÍ, ŽE SE VZTEKÁM?
Ještě že nám matkám zbyly ty tělesné potřeby, které můžeme svobodně uspokojovat. Alespoň některé… někdy…:)
Závěr:
Ano, je to nadsázka 🙂, ale pojďme teď, vědomě, udělat jednu věc, na kterou v každodenním shonu zapomínáme či nestíháme, pro uspokojení i některé naší psychologické potřeby, ať jsme v té záplavě mateřského štěstí spokojenější a zdravější 🙂.
(Já svobodně nepustím dětské písničky, ale třeba electro swing.)
Za Vztek matek – Pavla
Zdroje:
S. J. Gillihan (2017). Why Parenthood Often Lowers Well-Being — Especially for Moms, Psychology Today – online.
E. L. Deci & R. M. Ryan (2000). The „What“ and „Why“ of Goal Pursuits: Human Needs and the Self-Determination of Behavior, Psychological Inquiry.