Můj příběh Vzteku matek aneb Jak to všechno začalo...

Jak se zrodil projekt Vztek matek? Velmi jednoduše. Ze vzteku jedné matky, která si po boku svého prvního syna prožila pocity obrovské lásky, štěstí, naplnění, ale i velkého vzteku na své dítě…Tohle jsme nečekala! Četla jsem knížky o těhotenství, porodu, výchově, ale nic z toho mě rozhodně nepřipravilo na můj vztek vůči mému dítěti. Byla jsem zaskočená kde se to ve mně bere a s jakou intenzitou. Někdy jsem se vůbec nepoznávala. Já, takový kliďas a když už byla hádka, tak jsem bouchla dveřmi a šla pryč. Ale tohle bylo úplně jiné, nové! Nemohla jsem odejít pryč, musela jsem zůstat a nějak to přežít. Ten tlak, výbuch, křik, a pak pocity viny, pláč… Současně jsem si uvědomovala, že není náhoda, že se mi něco takového děje a že v mém vzteku je silný potenciál ke změně. Začala jsem svůj vztek víc zkoumat, všímat si toho, co pomáhá a naopak. Všimla jsem si, že se obecně víc řeší co dělat s dítětem, které se vzteká. Ale co mámy? Pak přišel nápad...workshop pro mámy a jejich vztek. Prostor, kde se mámy můžou podívat na svůj vztek vůči svým dětem v bezpečném prostředí a zkoumat ho, poznávat, hledat co s tím, žádné univerzální rady. Oslovila jsem svou kamarádku a kolegyni z linky důvěry pro děti Barbaru a šly jsme do toho. Na workshopech se hned ukázalo, jak velké téma to je a jak obohacující je sdílení nás matek. Protože každá z nás to zná. Pak se mi narodila holčička a práce šla stranou. Až jednou přišel impulz od kamarádky Pavly, slovo dalo slovo a urodil se větší projekt Vztek matek, kde nás bylo a je 5 matek a dohromady máme už 9 dětí. A proč vlastně tohle všechno? Protože věřím, že když se mámy naučí zacházet se svým vztekem, bude jim líp a naučí to i své děti a ty to pak předají dál…Ať nám to jde :-) Lucie