Jak se zrodil projekt Vztek matek? Velmi jednoduše. Ze vzteku jedné matky, která si po boku svého prvního syna prožila pocity obrovské lásky, štěstí, naplnění, ale i velkého vzteku na své dítě…Tohle jsme nečekala! Četla jsem knížky o těhotenství, porodu, výchově, ale nic z toho mě rozhodně nepřipravilo na můj vztek vůči mému dítěti. Byla jsem zaskočená kde se to ve mně bere a s jakou intenzitou. Někdy jsem se vůbec nepoznávala. Já, takový kliďas a když už byla hádka, tak jsem bouchla dveřmi a šla pryč. Ale tohle bylo úplně jiné, nové! Nemohla jsem odejít pryč, musela jsem zůstat a nějak to přežít. Ten tlak, výbuch, křik, a pak pocity viny, pláč… Současně jsem si uvědomovala, že není náhoda, že se mi něco takového děje a že v mém vzteku je silný potenciál ke změně. Začala jsem svůj vztek víc zkoumat, všímat si toho, co pomáhá a naopak. Všimla jsem si, že se obecně víc řeší co dělat s dítětem, které se vzteká. Ale co mámy? Pak přišel nápad...workshop pro mámy a jejich vztek. Prostor, kde se mámy můžou podívat na svůj vztek vůči svým dětem v bezpečném prostředí a zkoumat ho, poznávat, hledat co s tím, žádné univerzální rady. Oslovila jsem svou kamarádku a kolegyni z linky důvěry pro děti Barbaru a šly jsme do toho. Na workshopech se hned ukázalo, jak velké téma to je a jak obohacující je sdílení nás matek. Protože každá z nás to zná. Pak se mi narodila holčička a práce šla stranou. Až jednou přišel impulz od kamarádky Pavly, slovo dalo slovo a urodil se větší projekt Vztek matek, kde nás bylo a je 5 matek a dohromady máme už 9 dětí. A proč vlastně tohle všechno? Protože věřím, že když se mámy naučí zacházet se svým vztekem, bude jim líp a naučí to i své děti a ty to pak předají dál…Ať nám to jde 🙂 Lucie