Jak to jde vlastně dohromady – já a můj vztek? No, jak kdy…ale postupem let, během kterých se tématem zabývám, naštěstí líp a líp. Bez nadsázky můžu říct, že mě se vztekem naplno kontaktoval až můj první syn. Až s ním v břiše jsem se začala opravdově a přiznaně vztekat. Popravdě - nepoznávala jsem se. Já, takový kliďas!? Byly to pocity nové a hlavně do velké míry neovladatelné a svou ničivou energií děsivé. Narodilo se miminko a, kdo by to byl řekl, od čtvrtého měsíce mi se záchvaty vzteku zdatně sekundovalo. 😊 Sakra, jak učit děti pracovat se svými emocemi? A co dělat s těmi svými?? A tak se započala cesta zkoumání a hledání, které vůbec nebylo snadné. Ale ve výsledku vedlo k mnohem lepší péči o sebe, k práci se svou kapacitou a svými limity.

Díky milé ženy, kamarádky, že v tom nemusím plavat sama a že jsme za ty roky ušly takový kus cesty.