Co máme společné, nás 5 žen? Jsme matky, ano. Všechny jsme ale také pracovaly, či ještě pracujeme na Lince bezpečí pro děti. Každá z nás slyšela nespočet dětských vyprávění o tom, jaké to pro dítě je, když se na něho rodiče hněvají, jak to dítě vnímá, když má jeho matka vztek - a je jedno kvůli čemu. V očích rodičů to může být prkotina, v očích dítěte to může být velká věc. Ještě než jsem měla děti, tak jsem si říkala, že já taková matka teda určitě nebudu, když jsem slyšela všechny ty příběhy dětí. Ale ve skutečnosti je to těžší, než jsem si myslela. Ve skutečnosti je těžší být matkou, kterou bych chtěla být. Ale zkouším to a seznamuji se se svým vztekem… Vím, že je to můj vztek a můj problém a často špatná sebepéče o mně samotnou… S Kateřinou vedeme Sdílecí a podpůrnou skupinu pro matky. Po zkušenostech našich kolegyň Lucky, Barbary a Hanky, jsme zařadily i téma Vztek matek. A téma mělo nebývalý úspěch. A mámy volaly a psaly a chtěly na Vztek matek přijít a kapacita byla brzy obsazená. A mě začalo bavit se tématem vzteku v mateřství zabývat… Čím to je, že nám - matkám - jde vztekání tak dobře? Čím to, že je nás, co se vztekáme, tolik? A co se s tím vztekem dá teda dělat, aby to neskončilo tak, že se budeme všechny vztekat na lidi kolem sebe? Čím to, že to může být taková síla? A proto projekt Vztek matek - se ženami, které mám ráda a vím o jejich schopnostech, odbornosti a profesionalitě. Protože mě baví můj vztek zkoumat, protože mě baví poslouchat, jak to mají se svým vztekem jiné matky, protože mi to dává smysl, a protože věřím, že je možné mít vztek víc ve svých rukou…